Případy řádění tzv. insolvenčních mafií zdaleka nejsou minulostí. Naopak, dle dostupných odhadů čelí v současné době neoprávněnému a zjevně vykonstruovanému insolvenčnímu útoku až zhruba 60 podnikatelských subjektů. Nastavená legislativní pravidla tomu bohužel značně nahrávají.
Jedná se přitom o stále stejný, opakující se scénář s těmito prvky:
- osobou organizátora vzájemně propojená skupina několika neznámých firem bez historie a dohledatelné faktické činnosti, které jsou zastoupeny tzv. bílými koňmi (bezdomovci či lidé s bydlištěm na úřadě, cizinci včetně exotických zemí, mladí lidé s více firmami bez jakýchkoliv podnikatelských zkušeností, angažmá ve firmě bez vědomí osoby na základě odcizených dokladů atp.),
- oběť a údajný „dlužník“ v jedné osobě je většinou úspěšnou, v daném oboru renomovanou společností s velkými obraty, rozsáhlými realizacemi a častou účastí na veřejných zakázkách,
- zcela smyšlený insolvenční návrh s reálně ničím nepodloženou pohledávkou (neexistující obchodní vztah, padělané směnky, smlouvy o půjčce, falešné či odcizené doklady totožnosti atp.),
- z právního pohledu relativně kvalitně zpracované insolvenční dokumenty vzbuzující na první pohled věrohodnost a oprávněnost nároku,
- maximální prodlužování celého řízení až do definitivního soudního odmítnutí insolvenčního návrhu (zaslání místně nepříslušnému soudu, opakované podávání opravných prostředků).
Z hlediska zákona se nejedná o nic jiného než o sofistikovanou organizovanou kriminalitu, jež může v zásadě mít 3 nabízející se motivy:
- pokus o tzv. nepřátelské převzetí podniku,
- vydírání s cílem vyplacení tzv. výpalného za zpětvzetí insolvenčního návrhu,
- zásadní znepříjemnění a omezení podnikání v rámci konkurenčního boje.
Pachatelé při této trestné činnosti zneužívají nedokonalá zákonná pravidla, která jsou takřka výlučně nastavena na případy firem se skutečnými finančními problémy a dlouhodobou neschopností plnit své závazky po lhůtě splatnosti. Důsledkem toho je jakási „presumpce oprávněnosti“ jakéhokoliv insolvenčního návrhu, jehož projednání až do definitivního odmítnutí pro zjevnou neopodstatněnost může trvat řadu měsíců a v některých případech i let.
Dopady pro takto napadeného přitom mohou být velmi citelné a někdy až téměř likvidační. Rozhodně se neobejde bez kvalitního (tedy i drahého) právního zastoupení. Skutečnost zahájení řízení je hned záhy zveřejněna v každému dostupném insolvenčním rejstříku, což s sebou může nést nevratné reputační problémy u klientů, obchodních partnerů či například i úvěrujících bank. Dalšími důsledky je možné vyloučení z účasti na tendrech, příjmu dotací či pozastavení jejich čerpání, dočasný zákaz volného disponování s majetkem, omezení dalšího rozvoje či výdajů na výzkum. A jen tak na okraj je ještě ve všech souvisejících dokumentech bez dalšího nespravedlivě označován za „dlužníka“.
Obrana proti těmto atakům je za stávající legislativy velmi omezená a samotnému zahájení insolvenčního řízení nelze prakticky zabránit. Lze se pouze co nejefektivněji a nejvehementněji bránit v řízení již probíhajícím. Snažit se maximálně urychlit jednání soudu s kýženým brzkým odmítnutím vykonstruovaného návrhu. Současně je nutné pokusit se využít všech dostupných právních prostředků včetně podání návrhu na předběžné opatření uložením povinnosti „věřiteli“ složit stanovenou finanční jistotu k zajištění náhrady případné škody vzniklé na základě nedůvodného zahájení insolvenčního řízení.
Nezbytností je rovněž souběžný podnět orgánům činným v trestním řízení. Ty však v případech insolvenčních podvodů nejsou vždy zcela zběhlí a odborně dostatečně vybavení, mnohdy pomalí až liknaví. Proto se určitě vyplatí jak jim, tak i insolvenčnímu soudu, každé podání hned na začátku doložit všemi relevantními podklady. Minimálně se doporučuje provést hloubkový proces tzv. due diligence u domnělého „věřitele“ i osob jej zastupujících. U řady těchto subjektů často již prvotní zjištěné informace svědčí o jejich zjevných podvodných úmyslech. Kvalitním a komplexním podáním je tak možno příslušné orgány hned na počátku žádoucím způsobem "rozhýbat" a nasměrovat na tu správnou cestu. Jde totiž zejména o čas.
Postavení obětí šikanózních insolvenčních návrhů u nás není dostatečné. Stát je nejen nevyhovující legislativou, ale mnohdy i nedůsledným a pomalým přístupem povolaných institucí nechává tak říkajíc na „holičkách“. Často tak nezbývá, než v rámci obrany proti vykonstruovaným insolvenčním útokům spoléhat zejména na síly a prostředky vlastní.
Odkazy na seriál aktuálních článků portálu E15.cz k případům tří velkých českých výrobců osvětlení naleznete zde:
Jak jednoduše lze kohokoliv poslat do insolvence (15.02.2015)
Pokus o krádež firmy (20.02.2015)
Stát začal vnímat problémy obětí insolvenční šikany (03.03.2015)