V souvislosti se zastavením trestního stíhání společnosti Agrotec se v některých médiích opětovně objevila informace, že firmám k vyvinění z trestní odpovědnosti právnických osob postačí pouhé zavedení etického kodexu. Není to pravda, problém je samozřejmě složitější.
K zastavení trestního stíhání Agrotecu došlo na základě od prosince účinné novely zákona o trestní odpovědnosti právnických osob se zavedením „veškerého úsilí, které lze spravedlivě požadovat“. Soud dle všeho shledal, že společnost splňovala i ve vztahu ke svým dosud obviněným vedoucím zaměstnancům již v době spáchání trestného činu. Bližší podrobnosti zatím známy nejsou.
Rozhodně to však nemůže být pouze o etickém či protikorupčním kodexu. Takovýto zkratkovitý pohled by zcela jistě šel proti smyslu předmětné novely. Jedním z jejích základních cílů a dopadů na firmy totiž mělo být, aby se samy mnohem více než doposud věnovaly komplexní prevenci veškeré kriminality související s jejich podnikatelskou činností.
Vzhledem k tomu, že zákon v této oblasti nedefinuje žádný minimální standard a ani blíže nespecifikuje samotná opatření, která mají korporace mít, ukáže až aplikační praxe orgánů činných v trestním řízení při projednávání konkrétních případů. Vhodným vodítkem však již nyní jistě může být metodický návod nejvyššího státního zastupitelství z listopadu loňského roku.
Ten vychází ze základní premisy, že každá takováto opatření musejí být specifická a individuální, šitá přímo na míru dané právnické osobě. Velký důraz má být kladen zejména na posuzování skutečné, nikoliv pouze formálně deklarované, firemní kultury jako nejdůležitějšího faktoru ovlivňujícího dodržování závazných pravidel a etického chování.
Vše má být vždy přizpůsobeno přímo potřebám a specifikům dotyčné korporace, její velikosti, oboru podnikání či i příslušné regulaci. Požadavek na vynaložení veškerého úsilí bude vždy nutno posuzovat zejména prostřednictvím preventivní, detekční a reakční úrovně. Ty by měly mít stejnou relevanci a být vzájemně souladné, logicky propojené a vyvážené.
Etický či protikorupční kodex bezesporu patří mezi základní a nedílné součásti každého kvalitního compliance programu. Na druhou stranu samy o sobě nejsou nástroji samospasitelnými a izolovanými. Jejich existenci rozhodně nelze vytrhovat z kontextu velké řady dalších efektivních preventivních a kontrolních opatření, jež by bylo možno pod požadované „veškeré úsilí“ zařadit.